ZŠ Marjánka 2010/11 – reflexe učitele

Po zkušenostech minulého školního roku, kdy jsem na Marjánce začínal, pro mě bylo září nečekaným příjemným překvapením. Letošní třeťáci krásně spolupracovali a z loňských mi zbylo pouze áčko, se kterým obdobně nebyl žádný problém. Přínosem byly i méně početnější skupiny třetích ročníků a za loňský rok jsem také přirozeně získal pár zkušeností, jak s dětmi pracovat. Četné podněty jsem nabyl i na třísemestrálním kurzu Dramatická výchova pro současnou školu, který jsem zakončil letos v lednu.

Třeťáci

Se třeťáky jsme nacvičovali hru Bookland, kterou jsem předchozí rok psal ještě „za pochodu“. Hru jsem přes loňské prázdniny upravil, takže velmi pomohlo, že školní rok jsem zahajoval s hotovým textem a víceméně jasnou představou o choreografii. Během roku přišly děti ještě s dalšími nápady, hra je bavila a vše probíhalo hladce. V textu a režii provedu ještě pár drobných změn a těším se na práci s příštími třeťáky.

Čtvrťáci

Program pro 4.A jsem letos vytvářel nový. Vycházel jsem hlavně z osvědčených písniček a rytmických říkanek Carolyn Grahamové. Mají tu výhodu, že jsou vytvářené přímo pro výuku angličtiny, čemuž odpovídá jednoduchá slovní zásoba zacílená na procvičování určitého gramatického jevu, případně základní konverzační obraty. Rytmus a rým mají v učení nezastupitelnou úlohu, děti navíc zpívají rády, takže práce se dařila. Od jara jsme s dětmi diskutovali, jak písničky uspořádat pro scénku na Divadlo jazyků, děti se tedy učily i argumentovat, diskutovat a tvořivě kombinovat. Své zkušenosti s tímto typem výuky jsem zúročil i ve svém příspěvku na konferenci Divadla jazyků.

Děti během roku dostávaly kopie vět z písniček v překladu do češtiny, věděly, že budou testovány z česko-anglických překladů. V příštím roce chci ještě lépe propracovat různé formy procvičování daných gramatických jevů a více práci kooperovat s ostatními angličtináři.

Deváťáci

V květnu jsem byl školou požádán, abych s 9.C narychlo secvičil nějakou skeč na soutěžní přehlídku anglických scének Open World, kterou každoročně pořádá Praha 6. Před svůj počáteční odpor jsem opakovaným prosbám podlehl. Nakonec jsem byl rád, protože má krátká spolupráce s 9.C přinesla své ovoce, i když je mi jasné, že jsem si tím na sebe tak trochu upletl bič. Na první hodině to vypadalo beznadějně, ve třídě nebyl nikdo, kdo by měl zájem na přehlídku cokoliv secvičit. Díky doc. Provazníkovi z Centra tvořivé dramatiky jsem se seznámil s ukázkami knihy básniček vhodných pro výuku dramatické výchovy, vybral jsem báseň „Natasha Green“ a s žáky jsme ji na další hodině společně přečetli. Text je chytl, chtěli (či spíše chtěly) na scénce pracovat, což byl základ úspěchu. Na další hodině ve skupinách žáci text domýšleli na základě možných rýmů, museli jsme scénku natáhnout na požadovaných šest minut. Ve skupinách vznikly dobré nápady, ty jsem pak zapracoval do výsledného textu, takže jsme původní báseň obohatili o zápletku a dvakrát ji zdelšili. Na přehlídce jsme za scénku získali cenu za kreativitu spojenou s 10000,- Kč pro školu :-) Scénku můžete shlédnout zde.

Odpolední „Angličtina hrou“

Kroužek angličtiny jsem pojal jako soubor her, do kterých jsme zapojovali angličtinu. Dílčím cílem bylo i to, aby děti získaly k jazyku co možná nejpozitivnější vztah tím, že jej mají spojený se zábavnými aktivitami. Hry samotné jsme střídali se zpěvem anglických písniček a říkanek.

Potvrdil se mi předpoklad, že malé děti mají úžasnou schopnost texty odposlouchat. Chtěly hrát i některé písničky, které jsem dělal se čtvrťáky, a po několika hodinách je uměly stejně dobře, ne-li někdy lépe, než někteří žáci 4.A.

Plány na příští školní rok

Představení, která jsem s dětmi připravoval na Divadlo jazyků, dopadla, myslím, dobře. Některá považuji za výborná (3.B s Bookland, první skupina 4.A se scénkou What time is it?), ostatní scénky nedopadly tak, jak bych si představoval, a to ze dvou důvodů: Děti, které jsou spíše introvertní povahy, jsou na jevišti najednou zakřiknuté a mluví ještě tišeji než normálně. A za druhé, dětem dělá potíže pohybovat se po jevišti tak, aby bylo na všechny dobře vidět. Pohyb na jevišti je poměrně nepřirozená věc, je náročné mít stále na mysli, abych se netočil k divákům zády a svou pozicí neblokoval pohled na další herce. Na těchto dvou základních problémech jsme se po představeních shodli i s dalšími učiteli dramatické výchovy a navrhl jsem, že by bylo dobré vypracovat či dohledat hry, jimiž by se děti naučily tyto nedostatky překonat. Cílem by bylo, aby děti mluvily velmi nahlas a aby se v prostoru dokázaly pohybovat tak, aby byly co nejvíce vidět a aby jejich pohyb zároveň působil přirozeně. Myslím, že pro děti by tyto pohybové aktivity mohly fungovat i jako příjemné zpestření hodin.